Miliontá a první cesta do do ticha

25. září 2008 v 20:37 | Slečna A. |  Barevnej svět slečny A.
Ničí mě. Sakra. Vždycky ,když se už začínám cítit fajn, vyrovnávat se s tím se stane něco ,co mě srazí ještě víc. Chci jí mít u sebe. Cci být sobecká a přinutit jí aby tu zůstala. U mě. Se mnou... Ale prostě to neumím.Chci zpátky tu samozdřejmost ,že bude vždycky vedle mě. Chci vědět ,že mi sou všichni jedno ,protože mám jí. A my sme nejlepší. Sme mrcha já. Sme BArakuda a Piraňa a nikdo na nás nemá.Máme svůj vlastní svět,kam ostatním není vztup povolen.
Chci vodárnu a její starou deku.Poslouchat Nirvanu a přežírat se těma hnusama ,co sme napekly.
Ubližuje mi mít někoho ráda. Už nikdy nechci.Pustila sme jí nejblíž jak to šlo a ona chce odejít pryč. Zkusit to.A na to prázdný místo co zbyde ve mě kašle.
A sem to zase já ,kdo bude vzlykat do ticha...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 26. září 2008 v 20:27 | Reagovat

Ona Tě taky tak miluje. Znamenáš pro ni víc, než si myslíš. Jenže na druhou stranu musíš taky pochopit ji. Třeba nalezne štěstí jinde. A od Tebe se tímhle ale neodlučuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.